- Úrovně duchovního působení

 Na světě existují tři úrovně duchovního působení. První a nejnižší je úroveň běžného života. Jde zde o proces stvoření a pozvolný vývoj celého vesmíru. Ti, kteří žijí v této sféře (a to je většina lidí), pokračují ve svém vývoji velmi pomalu a prožijí mnoho životů, než se naučí jednu, či dvě lekce, jelikož rychlost jejich postupu odpovídá rychlosti společenského a historického vývoje. Jde o práci na svém zdokonalování se. Jde o téměř zcela vnější podobu vývoje, kde roli učitele hrají životní poměry a okolnosti, ale jedině to, co člověk získá vlastní zásluhou, si podrží navždy. Miliony mužů a žen si volí tento způsob růstu, protože nevyžaduje žádné vědomé úsilí a také téměř žádnou zodpovědnost za svou individualitu. Jde o způsob masového vývoje s téměř výhradně pozemsky orientovanými hodnotami a zvyky. Stačí, aby si člověk všiml celkového vývoje lidstva za posledních třicet tisíc let, aby si uvědomil, že navzdory našemu přetechnizovanému způsobu života myšlení většiny lidí zůstává na úrovni domorodých kmenů. Stále se bojuje o území a mocenský vliv a většina lidí i nadále chápe náboženství jako naši předkové, jako nerozumnou celospolečenskou pověru založenou na strachu z neznáma a uctívání strarých obyčejů. Toto je pozemská úroveň skutečnosti. Kabalu je možno definovat v širším slova smyslu jako nauku zabývající se strukturou Universa. Popisuje jednotlivé úrovně stvořeného světa, zkoumá jejich obsah, kvalitu a komunikaci mezi jednotlivými úrovněmi.
 

Druhá úroveň duchovního působení je úroveň nepřímého kontaktu s nebeskou prací. K takovému kontaktu může dojít skrze posvátné knihy, umění i budovy, které svědčí o vyšších světech. Duchovní poznání je možné odhalit i v některých tancích, jako je např. mexický tanec s tyčemi, nebo v pohádkách - jako je Popelka, či v určitém druhu oblečení, jako jsou např. paruky a taláry britských právníků, kteří dnes již neznají jejich původní význam. Umělecká díla mnohých kultur, například vyzobrazení ráje, sochy andělů či šperky, představující různé aspekty zodiaku, svědčí o intuitivním vnímání ještě jiné skutečnosti, než je pozemská. Tyto předměty v sobě mají něco, co žádný čistě světský výtvor člověka nemá. Mají symbolickou moc, kterou lidé obecně přijímají jako přicházející z jiné dimenze. Dva svícny, které se zapalují v pátek večer v židovských domácnostech, představují Božské sloupy Milosti a Soudu, ale to ví jen málokdo. Mešní kalich souvisí s Bohem, ale kolik věřících to prožívá? Tyto i mnohé další předměty, jejichž symbolika již vybledla, vděčí za svůj vznik třetí, vědomé úrovni duchovní tradice, která je stále živá, ale není vidět. Snad jen desetina z kněží a rabínů ví, jaký je vnitřní význam bohoslužeb v rámci liturgického roku. Všeobecně vzato, všímavost většiny lidí nepřesahuje stupeň jejich vlastního vývoje. A tak člověk, u něhož převažuje jednání, může na základě zkušenosti považovat rituální úkony za důležité, avšak metafyzické a devocionální aspekty za téměř bezvýznamné. Podobně ten, u něhož převažuje cítění, bude přitahován modlitbou, ale pravděpodobně ani nezaregistruje myšlenky, které se nacházejí v bohoslužebném textu, nebo bude považovat rituál za nudný formalismus. Hloubavý typ člověka si zase bude všímat teologie, ale nebude se příliš zabývat modlitbami a rituálními úkony, byť by byly vykonávány s naprostou dokonalostí. Aby si člověk mohl všímat všech těchto oblastí a aby v nich mohl pracovat, předpokládá to, že se naučil opracovávat nedokonalosti nižší psyché, a k tomu je nutně zapotřebí vytrvalého úsilí pod cíleným vedením. Člověk to nemůže dělat sám, protože bez dohledu pokročilého rádce by si mohl, jak se to stalo již jiným, příliš snadno něco namlouvat. Právě zde se vědomá úroveň spirituality projevuje přímo v dolním světě v podobě nějakého “staršího“, jenž je členem nějaké kabalistické skupiny a zároveň přítelem. Zde začíná další řada úrovní.
 

V našem případě jde o stupeň uvědomění. Člověk může vynikat v jednání, ve vědeckém bádání, či v tom, že se snadno dostane do určitého emocionálního stavu, avšak pokud si není vědom svého vlastního stavu, pak není více než dobře vyvinutou funkcí, stejně jako má pes dobře vyvinutý čich nebo žirafa dlouhý krk. Existuje mnoho inteligentních myslitelů, jejichž vnitřní život je zmatený, a ještě více praktických a senzitivních lidí, kteří jsou ovládáni svými přirozenými vlohami. Prvním krokem v kabale je poznání, že existují různé úrovně a že člověk, kterého svět považuje za úspěšného, může být ve skutečnosti duševně slabomyslný, nebo přímo duchovní zločinec. Při zpětném pohledu na mnohé takzvaně významné lidi se zjistí, že nebyli více, než projekcí své doby, například popové hvězdy nebo političtí vůdci, kteří se náhle vytratí, když jejich hvězda zapadne, a jsou považováni za lidi naprosto neschopné. Začít si uvědomovat vlastní nevědomost či pochopit, že existuje nějaká vyšší skutečnost, znamená být nespokojen s dosavadním životem. Během hledání řešení hledač pravdy nechává za sebou první úroveň všeobecného vývoje a dostává se do kontaktu s živou Tradicí. Zpočátku bude tento kontakt zprostředkováván nějakým jednotlivcem a poté skupinou. Skupina může být větší či menší. Mohou ji tvořit tři lidé, kteří vědí, že se musí snažit uvědoměle pracovat, nebo může jít o úplnou organickou jednotku se všemi úrovněmi uvědomění. Skupina, která si uvědomuje rozdíl mezi těmito úrovněmi, začíná vnímat svět zcela jiným způsobem. Mimoto bude k sobě přitahovat pomoc shůry, neboť každý, kdo zaujímá místu učitele v Tiferet, získá poučení, pokud již toto vyšší vědomí nemá, které nemůže získat z knih. Taková skupina začíná vytvářet v rámci svého členstva Strom, který přináší moc a s ní i odpovědnost a pokušení.
 

Další úroveň, jíž skupina dosáhne díky tomu, že získala učitele, znamená, že v sobě vyvine jakou si duši, která uvádí ve vztah všechny, kteří se nacházejí v rámci sféry jejího vlivu, takže po čase se mohou všichni současní i minulí členové napojit na tuto duši skupiny, bez ohledu na to, kde se nacházejí. K tomu může dojít díky tomu, že nahromaděné zkušenosti skupiny vytváří něco víc než jen „plavoucí nádobu“, a každý, kdo si toto uvědomuje, je napojen na ostatní členy skupiny. Tato úroveň souvisí s osudem. Mezi lidmi, kteří se scházejí ve skupině vzniká mnoho vztahů, které vydrží celý život. Než se vyvine duše skupiny, trvá to dlouhou dobu, a tak ti, kteří do skupiny vstoupí až po jejím vytvoření, dříve než mohou zakusit plně její přítomnost, musí dosáhnout úrovně oné duše sami v sobě. Citliví návštěvníci skupinek někdy mohou pocítit tento těžko postižitelný organismus, i když jej snad někteří vnímají stejně jako kolektivní mysl nějakého sportovního klubu. Zde však jde o něco jiného, neboť skupinová duše se po každém setkání nerozptýlí, ale trvá, někdy dokonce mnoho let poté, co byla skupina rozpuštěna, nebo co opustila místo, kde se scházela. Podobně i jedinec, který tráví celé hodiny na modlitbách, se může dostat do stavu zvaného “egoistická blaženost“, v němž je přesvědčen o svém bezprostředním napojení na Boha. Může to být i pravda, ale pokud nemá kontakt s vnějším světem, může se i pomátnout, a to tím způsobem, že se bude považovat za lepšího, než jsou ostatní, kteří se zajímají o světské stránky života. Podobný pocit egoistického štěstí mohou prožívat i tělesně zaměření lidé, kteří považují rozum i cit za něco druhořadého, když po letech cvičení získali dokonalá těla.
 

Nejvyšší úrovní je úroveň Božská. I když každá opravdová skupina je na Božství napojena, většina jejich členů si toho není vědoma, a pokud, tak jen teoreticky nebo jen na malý okamžik, který se čas od času dostaví. Takové epizody bohužel rychle mizí, navzdory tomu, že po sobě zanechávají mimořádný pocit naplnění. O zkušenostech tohoto druhu může být řečeno jen málo, protože jejich popis by mohl být zavádějící. Může být řečeno jen to, že Duch svatý přichází a velmi se o takovou skupinu zajímá, neboť je styčným bodem mezi jednotlivci a Božstvím, které se chce projevit ve vědomí na každé úrovni Existence. V kabalistické skupině jde o výcvik a ladění vědomí. Je zde proto, aby napomáhala individuální i kolektivní integraci. Tímto způsobem každá skupina přispívá několika buňkami k vývoji Adama Kadmona, jenž, jakožto obraz Boží, hledí na vesmír a vidí v něm dokonalý odraz Svatého. Nejvyšší forma duchovní kabaly je ta, která slouží kosmickému cíli přivést celý vesmír k plnému uvědomění sebe sama. To se nazývá dílem stvoření a je to také důvodem, proč se lidstvo zrodilo ve velikém exilu těla. Zde na Zemi pracujeme nejen na vlastní spáse, ale usilujeme o opětné splynutí v jednotě se světem.