JAK PŮSOBÍME ENERGIEMI VE VZTAZÍCH na ostatní . . .

Projevená LÁSKA je lékem pro DUŠI i tělo.

Spojujeme se s lidmi provázky z čaker. Vyměňujeme si navzájem pozitivní energii prostřednictvím bioplazmických proudů. Vzájemně si zvyšujeme vibrace a pomocí harmonické indukce se obdarováváme jasností a světlem. Akceptujeme se navzájem, přijímáme toho druhého takového, jaký je, a nezkoušíme s ním manipulovat pro své vlastní účely. V pozitivních interakcích také nedovolujeme partnerovi, aby nás ponižoval. Jsme pevně v sobě zakotveni a dobře komunikujeme.

Všechna onemocnění mají souvislost s negativním prožitkem ve vztahu, proto je pro nás nanejvýš důležité naučit se komunikovat s ostatními zdravým způsobem.

Okolnosti života a dětské prožitky jsou dány následkem příčin, uvedených námi do pohybu dlouho předtím, než jsme se narodili do současných fyzických těl. Někdo to nazývá karmou a „špatná karma" pro něj znamená trest za to, co jsme udělali. Ale karma není potrestáním. Je to fungující zákon příčiny a následku. Životní okolnosti a události našeho života k nám přicházejí jako následky našich minulých činů.

Na energetické úrovni jsme-li pod určitým tlakem, reagujeme podle svého navyklého obranného systému. Náš navyklý obranný systém pomáhá také nepřátelský svět vytvářet, protože jedná, jako kdyby naše negativní přesvědčení o realitě bylo pravdivé. Přitahuje tedy do našeho života ty negativní prožitky, ve které věříme. Každá obrana má svůj prvotní problém, který se týká specifického druhu strachu. Energetická obrana je reakcí na něj. Pomocí těchto obranných akcí vytváří každý charakter způsob života přinášející životní zkušenosti, které potvrzují, že strach byl oprávněný.

Láska nikdy nevlastní a lásku nelze nikdy vlastnit. Skutečná láska vás osvobozuje.

Chcete-li druhého člověka vlastnit, nastává potíž: ten druhý může vlastnit vás. A je-li mocnější, přitažlivější, pak přirozeně budete otrokem vy. To, kdo se k vám hodí, a kdo ne, zjistíte jen tehdy, poznáte-li mnoho mužů a žen.

Pravá láska je BEZPODMÍNEČNÁ

Není třetí možnost. Buď si člověk klade podmínky, nebo ne. A v jaké míře je klade, v takové míře toho druhého ve skutečnosti nemiluje. Nabízí mu pouze výměnu, ne dar. A pravá láska je a vždy musí být darem ve svobodě.

Dar lásky znamená toto: Chci s tebou sdílet všechno dobré, co mám. Nejde o to, aby sis mou lásku zasloužil. Nenamlouvám si, že já nebo ty jsme nejlepší na světě. Dokonce ani nepředpokládám, že za všech lidí se právě my dva k sobě nejlíp hodíme. Jsem si jist, že někde žije někdo, kdo by byl pro tebe nebo pro mně “lepší”. O to ale vůbec nejde. Jde o to, že jsem se rozhodl dát ti dar své lásky, a o to, že ty chceš milovat mne. To je jediná půda, v níž má láska šanci růst. “Od nynějška budeme vše dělat spolu!”

Milovat druhého neznamená přestat milovat sebe. Naopak: dokud nemiluji sebe, nemohu milovat druhého. Ti, kdo nemilují sebe, jsou smutní, pronásledovaní ustavičným pocitem prázdnoty, kterou se stále snaží zaplnit. Kdo nemiluje sebe, dokáže ostatní pouze využívat, ale nemůže je milovat.

Moje láska k tobě nikdy nesmí znamenat, že se zřeknu sám sebe. I kdybych třeba z lásky dal za tebe svůj život, nikdy nesmím popřít svou individualitu. Budu se snažit být tím, čím potřebuješ, abych byl, dělal to, co potřebuješ, abych dělal, říkat to, co potřebuješ slyšet. Ale současně jsem povinen budovat vztah čestný a otevřený. A proto ti vždy budu předkládat své nápady i své pocity jako součást svého daru lásky, i když se může stát, že ti budou nemilé nebo se tě dotknou. Jsme-li zaslíbeni k naprosté upřímnosti a otevřenosti, nebude náš vztah nikdy rozmazaný a ztížený skrytým jednáním, potlačovaným odporem, náhražkovými city. Nesmíme nešikovnými oklikami předvádět něco, co nemáme odvahu vyslovit přímo. Pokud dva lidé nedokážou ctít upřímnost a otevřenost, nikdy si nebudou jeden druhým jist. Jejich vztah bude spíš připomínat průhlednou skrývačku než skutečnou hru života.

SLIBUJI TI OSOBNOST

A nakonec: Ve svém zaslíbení lásky musím druhému darovat osobnost, ne kus hadru. Být “osobností” znamená, že mám svá práva a odpovídám za své činy. Mám například právo vyjadřovat své myšlenky a pocity, mám své zájmy, mám i svobodu je uskutečňovat. Mám také určitou oblast, v níž jedině já rozhoduji. Rozhodovat se a brát za svá rozhodnutí odpovědnost je podstatnou součásti lidského procesu zrání. Samozřejmě nebudu sám rozhodovat o něčem, co se týká nás obou; jsou však rozhodnutí, která musím dělat jen já a sám za sebe. Ty máš ovšem stejná osobní práva a já se musím snažit je stejně svědomitě respektovat. A dokonce nejen je respektovat, ale i očekávat, že ty budeš jejich uplatňováním svou individualitu prosazovat a sama ode mne jejich respektování vyžadovat.

A prosím, měj odvahu mi v každé době říkat, co si myslíš a co cítíš. Neumím číst tvoje skryté myšlenky a pocity, neznám tvoje záliby, musíš mi je říct ty. Nemysli si, že mě můžeš milovat tím, že se budeš přetvařovat ve snaze se mi zalíbit.

A také nemohu dopustit, abys mě užíval nebo mnou manipuloval. Lidi musíme milovat a věci užívat. Nikdy nechci být tvým soudcem. Neumím ani nedokážu číst tvé úmysly. Ty mohou poznat jedině tak, že se tě zeptám. Ale nikdy nemohu dovolit, aby tvé rozčilení nebo slzy smlouvaly s tím, co ti chci sdělit. Nemám-li o tobě jasno, musím tě konfrontovat se svými pocity. Budu-li se cítit zraněn nějakým tvým slovem nebo činem, nediv se, že nějak zareaguji. Budeš-li na mé straně, budeš-li mě podporovat a těšit mě, budu ti vděčný.

Za své jednání si musím odpovídat sám, v tom nemohu přesunout odpovědnost na tebe. Budu se snažit spojit takt a laskavost s upřímností a otevřeností, jak to jen budu umět, ale nemohu připustit, abych byl vmanipulován do kompromisu ani v chování, ani v kontaktu. Mé myšlenky a pocity nejsou k pronajmutí.

Ať už od nás láska žádá cokoli, nepožaduje, abychom se chovali jako kus hadru, aby z nás byli lichotníci, ani abychom zachovávali mír za každou cenu. Základní dar lásky spočívá v nabídnutí sebe sama cestou ... nejupřímnějšího sebeodhalení.

Když člověk někoho doopravdy miluje, má jeho život mnohem hlubší smysl.