Partner DUŠE = Duchovní partner

 Duchovní vztahy už nevznikají z velké zamilovanosti, ale ze sounáležitosti. Tyto vztahy vznikají nevinným přátelstvím, porozuměním a postupně sílí. Jsou opakem vztahů ze zamilovanosti, které slábly. Oba partneři vzájemně pracují na harmonii vztahu a postupně se stále více zharmonizovávají. To, co z nich vychází, není zamilovanost, že jeden vidí jen toho druhého, ale je to láska, která je neomezená, jak pro toho druhého, tak i pro ostatní. V duchovním vztahu žena dává muži přízeň a muž ji za to oceňuje slovy. Duchovní partner je nám přidělen.  Je to naše druhá polovina, naše představy naše touhy, naše snění. Vše v jednom. I tento duchovní partner nás učí. Musíme spolu projít i krize z minulých životů. Vzájemně si léčíme rány, které jsme si způsobili. S duchovním partnerem se musíme dostat do rovnováhy, do středu ve všech třech rovinách života. V rovině materiální, duchovní a nakonec sexuální.

Duchovní partneři si uvědomují hloubku svého vztahu a stačí jim objetí, přitulení. Už tam není podmínkou sex, ten může být i nemusí, a ani jeden to od druhého neočekává, a ani jeden se necítí proviněný, že s tím druhým nespí. Tato svoboda dává prostor pro tvoření, a proto si duchovní partneři spíše tvoří svůj vztah hezkými věcmi a společnými zájmy, ze kterých roste jejich společná radost. Sex z nás vždy tahá jen emoce, ze kterých roste utrpení. A proto v duchovních vztazích již sex není, je tam jen láska k sobě a k druhým. Proto se jeden o druhého nebojí. Ví, že bez něj přežije. Nebojí se totiž už o zážitek sexu, o to, že se ten druhý o mě postará, že je mi oporou atd. Všechny závislosti jsou pryč, všechno naplnění mám v sobě, a tak se nemám čeho bát. Umím se o sebe postarat, umím být sám sobě oporou a všechno si nesu v sobě. V této době již souzním s celým Vesmírem a cítím jeho přítomnost ve všem.